Trochu o výtvarných realizacích

Vždy jsem rád spolupracoval s výtvarníky, kteří společně se mnou dotvářeli navržené prostory. Po letech jsem zjistil, že výtvarné dodělání architektury je vlastně tou největší rozkoší. Drze jsem vplul do světa skla, neboť metoda fusingu tedy spékání je disciplínou, v které lze klást jednotlivá barevná skla a pigmenty přes sebe jako byste stříhali a lepili koláž. Horká pec pak všechno zapeče dohromady jako chutné překvapivé jídlo.

Touto metodou jsem za poslední čtyři roky vstoupil do různých částí různých domů:

Během přestavby sborové místnosti Českobratrské církve evangelické v Modřanech jsem oddělil prostor modlitebny od ulice deseti starozákonními okny, přes které pluje novozákonní symbol Ježíše Krista – Ryba, která je drsná, jednoznačná. Jednou, paní farářkou, byla ryba nazvána  – naporcovaný jeseter.

V rámci vily v Nučicích bylo potřeba nehmotně oddělit dvě části prostorného obývacího pokoje. Protože majitel je lyžař, nová skleněná stěna připomíná horské masivy. Sklo pak segmentálně vstoupilo také do zábradlí, ba i prosvětluje jednotlivé ložnice.

Obytný dům ve Vrchlabí s francouzskou restaurací používá fusingové sklo jednak ve vstupní hale a dále pak v interiéru restaurace. Sklo vstupní haly je stylizovanou krkonošskou krajinou s němými značkami horských bud. Odkládací střední části stolů odkazují k různým francouzským malířům 20.století.

Zkrátka sklo je terapeutická a radostná práce.

David Vávra